Dub

Dub byl odjakživa považován za krále stromů, možná pro svoji pevnost, starobylost a energii, kterou rozdával na první pohled. Dub se ohromnou silou tlačí do života, svými jedinečnými kůlovitými kořeny stojí v půdě jako bohy do země zaražený oštěp. Je to duch, jenž je v dubu ztělesněn, životní síla, která proudí do tvoření.

Dub má velmi silné spojení s planetou Mars a s jejími bohy. Mars nebyl jen bohem války, jak je často označován - keltský Mars měl především úlohu ochrany a strážení. Staří Řekové prý dovolili dévě dubového háje u Dodony, aby se vyvinula v jejich hlavní božstvo Dia. Jeho posvátný dub byl ve středu dodónské svatyně, jako v Delfách, jednou z hlavních věštíren ve Starém světě a poutním místem po dobu přibližně jednoho tisíce let.

V keltských pramenech byl dub označován jako strom válečníků, ale ve skutečnosti to je strom těch, kdo jsou schopni vnímat jeho sílu a tím i svoji vlastní; dub nás přivádí do kontaktu s vlastním zdrojem síly a identity. Naše radost, když se hluboko v jádru spojíme s naším vlastním Já, je také radostí dévy dubu.

Ve starých dobách se dubu používalo na léčení průjmu, onemocnění jater a močového měchýře. V Bachových esencích dub nabádá k síle a vytrvalosti, pomáhá u lidí, kteří myslí pouze na svoji práci a výkon - dub je opět učí vážit si prohraných, něžných a důvěrných časů.

Jako barva je dubu přisouzena červená, která jako ohnivé sálající plameny přináší chuť do života. Mezi její další symboly patří láska, emoce, nalaďuje dynamicky, působí povzbudivě, průrazně až agresivně. Tato barva odpovídá životní síle a stejně jako dub propůjčuje pocit vlastní hodnoty a sebedůvěry. Den v týdnu je pro dub úterý.