O stromech a sochách

Kdo chodí do lesa a vnímá jeho šepot, ucítí i to, jak každá jeho jednotlivá část nese jinou náladu a vůni. Jinak se člověk cítí v lese bukovém; tam mu hladivě šedé kmeny majestátných stromů poskytují pocit bezpečí a klidu, zelenavé listy se klenou na jeho hlavou a poutník se cítí být pod jeho ochranou. Jiné je to zase uprostřed březového háje, když se na ním sklánějí bělostné a štíhlé břízy a jemně třepotají drobnými lístky. Každý strom s sebou přináší jiné poselství, každý strom v sobě nese svou vlastní pravdu, kterou pak vypouští do okolí a nechává ji ulpět i v lidském srdci.

V stromovém kruhu u Brány do Českého ráje je zastoupeno sedm planetárních stromů - dub, třešeň, jilm, bříza, jasan, buk a javor.

sochy male

Každá ze soch má jiný výraz. Dubový Atlas má ruce vzepjaté k obloze a vítá návštěvníky svou mocnou hrudí, opodál zase stojí něžná bílá madona - třešeň, jež nese název Zrození Venuše, po jejíž ramenou se pnou dlouhé prameny vlasů, vedle ní se do země zasmušile dívá lipová Máří Magdalena, která zde zastupuje jilm, za ní je do dálky zasněná bříza - Panna, která očekává své dítě. Po její levici je postava téměř bez výrazu – jasan - Zářící Spasitel, který neochvějně stojí sám jako dokonalá individualita, těsně u něj se tyčí Strážce moudrosti- vyrovnaný bukový král. Pod ním uzavírá kruh napůl veselá a napůl snivá javorová královna Imber Regina s dlaněmi sepjatými.

Každá socha má svůj vlastní dech, který kolem sebe rozdává; tento dech byl i dechem dřeva, ze kterého byla stvořena. Každé dřevo zase patřilo jinému ze stromů a každý strom byl pro svět jedinečnou bytostí. V kruhu si tedy každý může najít to své, může se nadechnout právě vedle stromu, který mu je nejvíc blízký svou povahou, či být právě u toho, který by mu mohl ještě leccos nového dát.